Štít. uč. 108ᵇ, zdali snad o něm to ſſepczí ŠtítMus. 53ᵇ, což ť kto ſſepczí t. 8ᵇ, ktož ſſepcy ŠtítOp. 331ᵃ, dotud budú tací šeptati, až se doſepcy t. 332ᵃ, služebníci ſſepczij Ben. 2. Reg. 12, 19; part. ſſepczycz Vít. 63ᵇ, Štít. uč. 10ᵃ, aby prstem na ně neukazovali ſſepczicz o nich ŠtítMus. 120ᵃ, ſepcyucze AlxVíd. 2334, ſſepczycze Ol. 2. Reg. 12, 19.
třepetati, stsl. trepetati, -štą tremere: praes. v hřieše stoje trzepecze Hod. 88ᵇ, nebesa wzſtrzyepeczy Levšt. 150ᵇ.
tresktati, trestati, z *trъskъtati, srov. I. str. 452. Praes. já kohož miluji treſkczy Štít. ř. 176ᵇ, já sám se treſkczy Ben. Job. 42, 6, pak-li (já) tresci Br. Jg.; ty treſkczes Alb. 24ᵇ, potreſces bližního Br. Lev. 19, 17, jenž treſkcze ŽWittb. 93, 10, treſkce ŽKlem. tamt., matka treſkcze ChelčP. 35ᵃ; treſkczeme t. 76ᵃ; treſkczete t. 99ᵃ; (lidé) treſkczij t. 92ᵇ. Impt. treſkci mě ŽKlem. 37, 2, treſkczy ŽWittb. tamt., netreſkci ŽKlem. 6, 2, ne trzeſkczy ŽWittb. tamt., ty nás treſkczy Ben. Súdc. 10, 5, potresci ho Br. NZák. 44ᵃ; treſkczyetez mě Pror. Isa. 1, 18, treſkciete Koř. 1. Thess. 5, 14. Part. treſkcie kázal mě hospodin ŽKlem. 117, 18, potreſkcie jeho propustím Koř. Luk. 23, 16, treſkczycz Štít. uč. 58ᵇ, treſkcyc ŠtítOp. 396, treſcyce Háj. 375ᵇ, adj. treſkciciemu Ol. Hab. 2, 1; o novotv. adj. treskcijící v. § 35, 12. Nč. dial. trescu, -eš Šemb. 26 (mor.), impt. tresci, tresci žebra i kosti Suš. 200; trestám, -ej, -aje Us.
troskotati (stsl. troskotati, -ają): praes. (já) rohy hřiešných ztroſkoczi ŠtítMus. 76ᵇ, obrazy jejich ztroſkoceš Br. Ex. 23, 24, rána ztroſkoce kosti comminuet Ol. Sir. 28, 21, (žena) ztroſkocze tvú hlavu bibl. Dlouhoveská Gen. 3, 15 (Dobr. LitMag. 2, 40), ſtroſkocze bibl. Lesk. tamt. (t. 48); impt. ztroſkocz hlavu kniežat contere Ol. Sir. 36, 12, ztroskocь Hlah. tamt., ztroſkoc Kladr. tamt. Novotv.: vrahové kosti jeho ztroſkotagi confringent Ol. Num. 24, 8, ztroſkotaite sě ŽPod. 4, 5 atd., ztroskotám, -ej, -aje Us.
zvěktati, ze zvękъt-, srov. stsl. zvękъ vedle zvąkъ sonus; na př. túl zviekce pharetra sonabit Hlah. Job. 39, 23, na ňem (na koni) wzwiekce túl Ol. tamt., oboje m. vz zvěkce.
V nářečích východních slovesa tuto vytčená, pokud tu jsou, zachovávají tvary podle vzoru tohoto dosud, a je tedy reptati praes. repcu, šeptati-šepcu, trestati-trescu, řehtati-řehcu, -eš, impt. -c(i), part. -ca, srov. Btch. 250 (dol.-beč.) a Šemb. 26 (mor.). A ten způsob vyskytuje se také u některých sloves tati nad míru usu západočeského, jakož i u jiných sloves sem patřících (namnoze onomatop.), ale v usu spisovném a západočeském neznámých. Na př. blabtati bláboliti – praes. co blabceš BartD. 1, 199; blbotati – voda blboce t. 200, Koll. Jg.; blkotati plápolati – světlo blkoce BartD. 1, 200; blýskotati – blýskoci Koll. Jg.; brbontati – impt. nebrbonci BartD. 2, 296; buchotati – srdénko buchoce Suš. 228; bumbotati – (povídavý) bumboce BartD. 1, 335 (laš.); čagotati – husy čagocú t. 2, 301
